Klimatická odolnost začíná pod zemí
V předchozím dílu našeho seriálu o Klimatické odolnosti jsme se podívali na mikroklima zahrady.
Ukázali jsme si, že i na jednom pozemku mohou být během několika metrů úplně jiné podmínky. Někde celý den svítí slunce, jinde se drží stín. Jedna část zahrady je chráněná před větrem, zatímco na druhé straně pravidelně fouká. A místo, které po dešti rychle vyschne, může být jen pár metrů od místa, kde voda zůstává stát mnohem déle.
Dnes půjdeme ještě o úroveň níž.
Doslova.
Protože jednu z nejdůležitějších částí zahrady téměř vůbec nevidíme.
A právě pod zemí se často rozhoduje o tom, zda bude živý plot dlouhodobě zdravý, hustý a dobře poroste.
Polovina života rostliny probíhá tam, kam nevidíme
Při nákupu sazenice si přirozeně všímáme hlavně její nadzemní části.
- Jak je vysoká?
- Jak vypadá?
- Kolik má větví?
- Jak rychle poroste?
Jenže rostlina nemůže dlouhodobě fungovat bez zdravého kořenového systému.
Kořeny rostlinu upevňují v půdě, přijímají vodu a živiny a umožňují jí překonávat období, kdy jsou podmínky méně příznivé.
K tomu ale nestačí jen „nějaká zemina“.
Pokud jeden z těchto základních předpokladů dlouhodobě chybí, rostlina začne mít problém.
A právě tady se dostáváme zpět ke Klimatické odolnosti.
Můžete mít rostlinu, která velmi dobře zvládá vysoké teploty nebo období sucha. Pokud však její kořeny rostou v nevhodné, udusané nebo dlouhodobě přemokřené půdě, svůj potenciál jednoduše nevyužije.
Dobrá půda neznamená jen hodně živin
Když rostlina špatně roste, jednou z prvních reakcí bývá:
Jenže nedostatek živin je pouze jedna z možných příčin.
Představte si kořeny rostliny, které se snaží prorůst velmi tvrdou a zhutněnou půdou.
Nebo půdu, která je po větším dešti tak dlouho nasáklá vodou, že v ní zůstává jen minimum vzduchu.
Nebo naopak velmi lehkou půdu, kterou voda proteče tak rychle, že několik dní po dešti je znovu téměř suchá.
V žádném z těchto případů nemusí další dávka hnojiva vyřešit skutečný problém.
Písčitější půda: voda přijde, ale také rychle odejde
Lehčí, písčitější půdy mají své výhody.
Voda jimi většinou dobře protéká, nebývají dlouhodobě přemokřené a ke kořenům se snadněji dostává vzduch.
Jenže stejná vlastnost může být během horkého léta nevýhodou.
Voda totiž může kořenovou zónou projít poměrně rychle a půda začne brzy vysychat.
To znamená, že dvě zahrady mohou dostat úplně stejné množství deště, ale rostliny na nich budou mít po několika dnech úplně jiné podmínky.
V půdě, která dobře zadržuje vláhu, může být pro kořeny vody stále dost.
Na lehké půdě už může rostlina začínat pociťovat její nedostatek.
Pro rostlinu je rozhodující, kolik využitelné vody skutečně zůstalo v oblasti jejích kořenů.
Těžká jílovitá půda: více vody nemusí být vždy výhoda
Na druhé straně máme těžší a jílovité půdy.
Ty dokážou vodu často zadržovat mnohem déle.
Na první pohled to může znít jako výhoda, zvlášť když mluvíme o teplejších a sušších létech.
Jenže i tady platí, že všeho moc škodí.
Pokud voda nemůže dobře odtékat a půda zůstává dlouho nasáklá, může začít kořenům chybět něco, na co se často zapomíná:
Ano, i kořeny potřebují kyslík.
Pokud jsou prostory v půdě dlouhodobě zaplněné vodou, podmínky pro jejich správné fungování se zhoršují.
Proto není správné říct:
Správně fungující půda by měla dokázat určité množství vody uchovat, ale přebytečnou vodu zároveň odvést.
Dobrá půda funguje trochu jako zásobník vody
Tohle přirovnání se nám pro pochopení Klimatické odolnosti líbí nejvíc.
Představte si půdu jako zásobník.
Když přijde déšť, část vody zachytí.
Rostlina ji potom během následujících dní postupně využívá.
Pokud je tento „zásobník“ příliš malý, voda rychle zmizí a rostlina začne brzy trpět nedostatkem vláhy.
Pokud ale zásobník nemá žádný odtok a voda v něm zůstává příliš dlouho, vzniká opačný problém.
A právě schopnost půdy vodu rozumně přijmout, uchovat a následně odvést její přebytek bude při proměnlivějším počasí stále důležitější.
Déšť ještě neznamená, že má rostlina dostatek vody
To je další důležitá věc.
Když v létě přijde prudká bouřka a během krátké doby spadne velké množství vody, zahrada může na první pohled vypadat dokonale zavlažená.
Jenže záleží na tom, co se s touto vodou stane.
- Část může rychle odtéct po povrchu.
- Část může v lehké půdě rychle proniknout příliš hluboko.
- Na zhutněném nebo těžkém pozemku může naopak zůstávat v horní části půdy.
Proto při plánování klimaticky odolné zahrady nestačí sledovat pouze množství srážek.
Zhutněná půda: problém, který není na první pohled vidět
Se zhutněnou půdou se velmi často setkáváme například kolem novostaveb.
Během stavby po pozemku jezdila těžká technika. Pohybovaly se po něm stroje, skladoval se zde materiál a některá místa byla opakovaně zatěžována.
Po dokončení domu se na povrch naveze vrstva pěkné zeminy, všechno se urovná a vysadí se trávník.
Na pohled může zahrada vypadat perfektně.
Jenže několik desítek centimetrů pod povrchem může zůstat velmi tvrdá a špatně propustná vrstva.
A právě tam později narazí kořeny.
Může omezovat růst kořenů, zhoršovat vsakování vody a snižovat množství vzduchu v kořenové zóně.
Výsledkem může být situace, kdy je na povrchu krásná zemina, ale rostlina přesto dlouhodobě neprospívá.
Pozor na „květináč“ vytvořený přímo v zahradě
S tím souvisí jedna poměrně častá chyba při výsadbě.
Máme těžkou nebo velmi zhutněnou půdu.
Vyhloubíme proto pěknou velkou jámu a naplníme ji lehkou, kvalitní zeminou.
Zdánlivě jsme rostlině vytvořili ideální podmínky.
Jenže pokud okolní půda propouští vodu velmi špatně, může se stát něco nečekaného.
Voda se do lehké zeminy v jámě snadno dostane, ale přes okolní nepropustnou půdu bude odcházet mnohem pomaleji.
Po silných deštích v něm může zůstávat příliš mnoho vody právě v místě, kde máme kořeny sazenice.
Proto při výsadbě nestačí myslet jen na zeminu, kterou dáme přímo ke kořenům.
Půda se může změnit i během několika metrů živého plotu
Tohle je velmi důležité právě u dlouhých živých plotů.
Zákazník někdy vidí, že prvních dvacet sazenic roste krásně, dalších deset zaostává a potom se růst znovu zlepší.
Automaticky může vzniknout pocit, že některé sazenice byly horší.
Jenže příčina nemusí být v rostlinách vůbec.
Pod zemí může například začínat:
- stará stavební navážka,
- zhutněný pás po průjezdu techniky,
- zbytek základů,
- jiný druh půdy,
- místo, kde se po dešti shromažďuje voda.
Na povrchu může celý pás vypadat stejně.
Proto se při nerovnoměrném růstu živého plotu vždy vyplatí podívat nejen na samotné rostliny, ale také na půdu.
Organická hmota pomáhá půdě lépe fungovat
Při dlouhodobé péči o půdu má důležitou roli také organická hmota.
Nejde přitom jen o „hnojivo“.
Dobře udržovaná půda s dostatkem organické složky může mít lepší strukturu, biologickou aktivitu a schopnost hospodařit s vodou.
To je důležité jak během období sucha, tak při prudších deštích.
Cílem není naplnit výsadbovou jámu co největším množstvím kompostu, substrátu nebo hnojiva.
Cílem je vytvořit prostředí, ve kterém bude moci kořenový systém dlouhodobě zdravě fungovat.
Mulč není užitečný jen proti plevelu
Mulčování zná většina zahrádkářů především jako způsob, jak omezit růst plevele.
Z pohledu Klimatické odolnosti má ale ještě jednu důležitou funkci.
Zakrytý povrch půdy se během letního dne obvykle nezahřívá tak rychle jako holá půda vystavená přímému slunci.
Mulč zároveň pomáhá omezovat ztrátu vody odpařováním z povrchu.
To je zvlášť důležité u mladého živého plotu, jehož kořenový systém ještě není dostatečně rozvinutý do okolní půdy.
A navíc tím omezíme konkurenci plevelů a trávy, které by mladým sazenicím odebíraly část vody a živin.
Odolná rostlina není rostlina, která nepotřebuje vodu
Tohle si budeme v našem seriálu připomínat opakovaně.
Pokud o rostlině řekneme, že dobře zvládá období sucha, neznamená to:
Čerstvě vysazená sazenice má kořenový systém omezený na poměrně malý prostor.
Teprve postupně začne prorůstat okolní půdou a vytvářet rozsáhlejší síť kořenů, která jí umožní využívat vodu z většího objemu zeminy.
Proto je období po výsadbě úplně jiné než situace u dobře zakořeněného několik let starého živého plotu.
A platí to i pro náš Zázračný živý plot – Jilm sibiřský.
Jeho rychlý růst je velkou výhodou, ale vysoký přírůstek nevzniká z ničeho. Rostlina k němu potřebuje vhodné podmínky, dostatek vody, živin a správnou péči.
Tomu se budeme podrobně věnovat v příštím článku.
Jak si jednoduše zkontrolovat půdu před výsadbou?
Nemusíte být půdní odborník ani posílat každý vzorek do laboratoře.
Už obyčejné pozorování Vám může hodně napovědět.
Nejdůležitější je půdu neposuzovat pouze podle jejího povrchu.
Před výsadbou živého plotu se podívejte také několik desítek centimetrů pod zem.
- Je půda lehká a sypká, nebo těžká a lepivá?
- Jde do ní snadno kopat, nebo je pod povrchem velmi tvrdá?
- Co se s ní děje po silnějším dešti?
- Vsákne voda rychle, nebo zůstává dlouho stát?
- Jak rychle půda během teplého počasí vysychá?
- Nevyskytuje se pod vrchní zeminou stavební navážka nebo velmi zhutněná vrstva?
- Jsou podmínky stejné po celé plánované délce živého plotu?
U delšího živého plotu je dobré nekontrolovat pouze jedno místo.
Pokud plánujete například třicet nebo padesát metrů výsadby, podmínky se mohou v průběhu celé trasy měnit.
A právě takové jednoduché zjištění může později vysvětlit mnoho problémů, kterým lze ještě před výsadbou předejít.
Nesnažte se každou půdu předělat na „dokonalou“
Stejně jako u mikroklimatu ani zde není cílem přetvořit celou zahradu.
Půdu samozřejmě můžeme zlepšit.
Můžeme zvýšit obsah organické hmoty, omezit její zhutnění, lépe hospodařit s vodou, použít mulč nebo podle potřeby vyřešit odvodnění.
Ale každá úprava má své hranice.
Pokud na určitém místě po každém větším dešti několik dní stojí voda, nemá příliš smysl vysadit tam rostlinu citlivou na přemokření a následně celý její život bojovat s prostředím.
Stejně tak můžeme na extrémně suchém a horkém místě vysadit rostlinu s vysokou potřebou vody.
Budeme ale muset počítat s pravidelným zavlažováním.
Půda a klima nejsou dvě oddělené věci
Možná nejdůležitější poznatek dnešního článku je právě tento.
Když přijde horko, jeho dopad na rostlinu závisí také na tom, kolik vody dokáže půda uchovat.
Když několik týdnů neprší, rozhoduje nejen odolnost rostliny vůči suchu, ale také to, jak hluboko a do jaké půdy může její kořenový systém prorůstat.
A když naopak během jednoho dne spadne velké množství vody, rozhodne schopnost půdy tuto vodu přijmout a přebytek odvést.
Počasí nad zemí a podmínky pod zemí společně vytvářejí prostředí, ve kterém musí rostlina každý den fungovat.
A proto při hodnocení Klimatické odolnosti nestačí ptát se:
- „Kolik stupňů rostlina vydrží?“
- „Jak dlouho vydrží bez vody?“
Musíme se ptát také:
Příště: Horko a sucho nejsou totéž
Stanoviště už známe.
Podívali jsme se také pod zem a víme, jak důležitou roli hrají půda, voda a kořeny.
V příštím dílu se proto můžeme přesunout k jednomu z nejviditelnějších problémů posledních let:
Ukážeme si, proč odolnost vůči horku a odolnost vůči suchu nejsou totéž, proč může jedna rostlina bez problémů zvládat 35 °C při dostatku vody a přitom špatně snášet dlouhé období sucha – a proč „suchovzdorná rostlina“ rozhodně neznamená rostlinu, kterou po výsadbě nemusíme zalévat.
Protože chceme-li plánovat zahradu na dalších dvacet nebo třicet let, musíme rozumět nejen tomu, co se děje nad zemí.
A zahradu budoucnosti sázíme už dnes.